V České Skalici byly odhaleny Kameny zmizelých hned dvěma učitelům

Redakce / 11.10.2021

Učitelé Jaroslav Falta a Jaroslav Jaro Hofman mají u základní školy na náměstí v České Skalici své kameny zmizelých. Odhaleny jim byly při příležitosti Památného dne sokolstva. Přečtěte si proč museli zahynout!

FOTOGALERIE - V České Skalici byly odhaleny Kameny zmizelých hned dvěma učitelům

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Jaroslav Falta

Jaroslav Falta se narodil 20. července 1903 v Batňovicích Josefu a Boženě Faltovým. V letech 1918 – 1922 absolvoval s vyznamenáním učitelský ústav v Hradci Králové. 10. června 1922 získal způsobilost pro školy obecné, 28. června 1925 odbornost II. stupně pro školy měšťanské a 30. listopadu odbornost III. stupně k výuce odborných předmětů. Tři roky učil jako zastupující učitel ve Slatině nad Úpou, a pak jeden měsíc v Dolních Bludovicích.

Potom narukoval a po splnění vojenské prezenční služby pracoval jako zastupující odborný učitel na Hořičkách. V roce 1935 byl jmenován zatímním ředitelem. V roce 1936 odešel do České Skalice na dívčí měšťanskou školu jako definitivní odborný učitel. Vyučoval převážně přírodopis a matematiku.

V roce 1928 se oženil s učitelkou Hedvikou Rotterovou. Ze svazku se narodila v roce 1930 dcera Hedvika. Manželka Hedvika zemřela po narození syna Jaroslava 6. dubna 1935. J. Falta se oženil po druhé s učitelkou Boženou Knappovou.

J. Falta vykonával ve volném čase mnoho dobrovolných funkcí. Byl pokladním osvětové komise, náčelníkem Sokola ve Slatině nad Úpou a potom v České Skalici, náčelníkem VIII. okrsku.

Za 2. světové války se J. Falta zapojil do sokolského odboje v našem regionu. Pracoval v sokolské odbojové skupině S 21 B. Po prozrazení skupiny byl zatčen 3. července 1942 v Mečově, kde pracoval u strýce na senách. Český četník, který jej přišel zatknout, mu nabízel, aby utekl, ale Falta odmítl. Věděl, že by ohrozil rodinu i okolí a stejně by si nepomohl na dlouho. Protože byl zatčen po odvolání stanného práva, nebyl popraven s ostatními odbojáři. Byl vězněn ve věznici gestapa v Hradci Králové, Malé pevnosti Terezín. 29. září 1942 byl odsouzen v nepřítomnosti stanným soudem v Praze. Byl odvezen do Mauthausenu. Tady byl s ostatními pomocníky a příbuznými parašutistů v 16.06 hodin 24. října 1942 popraven. Jeho žena zůstala po jeho zatčení a smrti zcela bez prostředků. Naštěstí se našli šlechetní lidé, kteří jí tajně podporovali. Po Jaroslavu Faltovi zůstala manželka Božena Faltová a jedenáctiletý syn Jaroslav (*30. 3. 1935). Dcera Hedvika zemřela čtrnáctiletá v roce 1944.

Po válce byl J. Falta vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam.

14. června 1948 byl posmrtně jmenován definitivním ředitelem měšťanské školy dívčí v České Skalici jako uznání mimořádných zásluh o Československou republiku.

VIII. sokolský okrsek přejmenován na Faltův.

Jaroslav Jaro Hofman

Se narodil před 135 lety, 3. října 1886 ve Lhotě pod Hořičkami. Pocházel z chalupnické rodiny. Absolvoval obecnou školu na Hořičkách a měšťanku v České Skalici. Absolvoval učitelský ústav v Poličce, kde maturoval 19. června 1907. Školní praxi zahájil v různých obcích pod Orlickými horami, ve Skalce, v Dobrém a Dlouhém, následovaly Nahořany a České Meziříčí. Tady už vyučoval jako odborný učitel, III. obor, matematiku, deskriptivu a kreslení. Jako samouk se naučil hrát na piano, housle a violu, ovládal dobře těsnopis i psaní na stroji, takže mohl tyto předměty vyučovat ve 4. ročníku měšťanské školy. V roce 1927 přestoupil jako odborný učitel a o sedm let později ředitel měšťanské školy chlapecké v České Skalici.

Jako učitel byl velmi úspěšný, jeho žáci dosahovali mnoha úspěchů. J. Hofman dokonce dostal nabídku vyučovat matematiku v jednom ze švýcarských kantonů. Naučil se kvůli tomu francouzsky, ale jeho žena odmítla opustit vlast.

Vlastenec, osvětový pracovník, divadelník a hudebník, všestranný sokolský činovník, vzdělavatel jednoty Česká Skalice, starosta VIII. okrsku a vzdělavatel župy Podkrkonošské. Stálý dopisovatel časopisu Ruch, měsíčníku župy Podkrkonošské.

Po obsazení vlasti nacistickým Německem odmítal jakkoli spolupracovat s orgány tehdejší moci. Nepřijal nabízenou funkci vedoucího Národního souručenství v České Skalici a chtěl se rovněž vzdát funkce ředitele školy hned, jak dosáhne důchodového věku. Toto dosáhl v roce 1941 dovršením 55 let.

Bohužel přišel 8. říjen a s ním i Heydrichovo nařízení o celostátním pozatýkání sokolských funkcionářů tehdy již neexistujícího Sokola jako nepřátel Říše. J. Hofman byl 8. října 1941 odveden na četnickou stanici. Zde setrval až do 11 hodin. Manželka s dcerou mu dokonce stihly donést švestkové knedlíky. Pak už byl odvezen vlakem do věznice gestapa v Hradci Králové.

Manželka byla touto událostí tak otřesena, že si ani nevyjednala návštěvu manžela ve vězení. To se ale povedlo na Oberlandrátu v Hradci Králové jeho dceři Olze, která výborně ovládala německý jazyk. Bylo to naposledy, kdy otce viděla. Po 14 dnech byl odvezen do Terezína. Tady se již nepodařilo rodině vymoci si návštěvu. J. Hofman byl bez jakéhokoli soudu odvezen, stejně jako dalších 1500 sokolských činovníků, do Osvětimi s poznámkou, že návrat je nežádoucí. Začaly od něj chodit dopisy s obsahem, který byl povolen. Jsem zdráv, nic nepotřebuji.

Jeho dny se naplnily daleko od domova, daleko od jeho milovaných. Byl umučen v Osvětimi 28. února 1942. Z početné skupiny sokolských vězňů se jich z Osvětimi vrátilo jen velmi málo, pouhých 7 procent.

Teprve po válce se dozvěděla rodina skutečnou příčinu smrti, kterou jim sdělil Hofmanův spoluvězeň, pan Kalivoda z Plzně. Vězňové v kamenolomu přenášeli těžké kameny. Byla zima 20 stupňů pod nulou. Když už Hofman nemohl, přišel k němu esesák a přerazil mu nohu. V den otcovy smrti se v domě zastavily hned dvoje hodiny. Po Jaro Hofmanovi zůstaly manželka Emilie Hofmanová a dcera Olga.

Po válce byl vyznamenán In memoriam Československým válečným křížem 1939.

Pavlína Špatenková

Reportáž z odhalování Kamen zmizelých: