A nejen to! Němečtí ovčáci z chovných stanic Kehro a Kehro Bohemia, které pan Vlastimil Kejzar měl se svojí manželkou Irenou, zvítězili na mnoha mezinárodních soutěžích a potomci jejich psů jsou po celém světě. Svého psa si u Kejzarů vybral i tenista Ivan Lendl. Přečtěte si smuteční řeč, kterou na pohřbu přednesl pan Mgr. Břetislav Klomínský
FOTOGALERIE - Zemřel pan Vlastimil Kejzar, jehož němečtí ovčáci pomohli zachránit i Berberské lvy
Byl jsem požádán, abych pronesl několik slov v smutné chvíli při rozloučení s panem Vlastimilem Kejzarem. Vzhledem k tomu, že nás dohromady svedl náš společný zájem o německé ovčáky a měl jsem možnost spřátelit se s tímto úžasným člověkem, dovolím si dále o panu Kejzarovi mluvit jako o Vlastíkovi, tak jak ho oslovovali jeho nejbližší, jeho kamarádi a jak jsem ho mohl oslovovat i já.
Chovatelské stanice Kehro a Kehro Bohemia
Rád bych připomněl to, co bylo kromě rodiny jeho hlavní životní náplní, vášní a láskou - byl to chov a výcvik německých ovčáků. Vlastík pocházel z pejskařské rodiny, která vlastnila chovatelskou stanici Z Kejzarova dvora a tak se se psy setkával již od dětství. To ho do budoucna ovlivnilo natolik, že se stal pejskařem tělem i duší.
V roce 1973, spolu se svou manželkou Irenou, založili chovatelskou stanici německých ovčáků Kehro. Svoji chovatelskou činnost sice v roce 1993 dočasně přerušili, ale na její tradici navázali v roce 2008, kdy pozměnili název chovatelské stanice na Kehro Bohemia. Od samého začátku dosahovali špičkových výstavních výsledků. Dlouhá léta se s mnoha psy úspěšně účastnili výstav nejen u nás, ale i v zahraničí. Jako první dokázali i přes velké potíže importovat štěňata z nejlepších západoněmeckých krevních linií a tím obohatit chov německého ovčáka u nás. Odchovy jejich fen měly úspěch mimo jiné i v bývalém západním Německu, ve Spojených státech amerických, Kanadě a bývalém Sovětském Svazu.
Ivan Lendl
V roce 1991 si z chovné stanice Kehro koupil dospělou fenku slavný tenista Ivan Lendl. Přijel na prohlídku chovné stanice den po své tenisové exibici v Praze a strávil zde přes pět hodin diskuzí o krevních vedeních a chovu NO v Austrálii, USA a České republice, což bylo pro jeho rodiče únavné a ne moc zajímavé, takže většinu doby si prohlíželi Tenisový klub ve Dvoře Králové. V té době byl otec pana Ivana Lendla předsedou českého tenisového svazu. Ivan Lendl si psy a fenky natočil a pak z Japonska zavolal, že se pro fenku Aiku rozhodl. Asi se mu moc líbilo, že hned po tom, co si jí chtěl půjčit na vodítku po něm nekompromisně šla, a musela na focení dostat košík a přísné napomenutí. Fenku Kejzarovi podle jeho požadavků vycvičili, i když měla složené české zkoušky. Měla žít v Americe a nový pán potřeboval, aby se chovala jinak, než podle svazarmovských výcvikových norem služebního výcviku. Nynější vstřícné chování ovčáků k cizím lidem bylo již na západě běžné a v současné době je vyžadováno i v Česku. Ajce se v USA narodilo dvanáct štěňat, o kterých Ivan Lendl Kejzarovi dlouho informoval.
Odchov berberských lvů pro Zoo
Fenka Sita Vidio se stala adoptivní a trpělivou matka lvíčat berberských. A jak k nim přišla? Vlastíka v roce 1979 oslovil Josef Vágner, tehdejší ředitel Dvorské zoologické zahrady, s žádostí o pomoc při odchovu opuštěných lvíčat berberských lvů. Zahrady v USA, v Německu, v Číně a také ve Dvoře Králové dostaly smečku lvů a lvic, aby zajistili jejich odchov v zajetí. Ovšem lvi jsou smečková zvířata, kde se mateřství učí náhledem a dvorská skupina narážela na nezkušenost samic, které se po narození o lvíčata nestaraly nebo je zabily. Umělý odchov ošetřovateli nebo veterináři nepřinesl úspěch, tak ředitel ZOO dal na názor nově zaměstnaného kynologa MVDr. Mikulici a lvíčata převezl do chovatelské stanice Kehro. Lvíčci vyrůstali nejdříve u Kejzarů v obýváku, pak spolu se psy v kotcích. Stručně shrnuto panem Ing. Zdeňkem Vágnerem, lépe odchovaná lvíčata prý neviděl ani v Africe. I po dvaceti letech uváděl odchov těchto dvou berberských lvů jako největší úspěch dvorské zoo v chovu šelem ohrožených vyhynutím.
Nejúspěšnější fenky chovné stanice
Rád bych jmenoval alespoň několik Vlastíkových chovných fen, které se zapsaly do historie chovu německých ovčáků.
První chovná fena Pegi Vidio neměla v Československu na výstavách tři roky po sobě konkurenci. Dále to byla již uvedená Sita Vidio, nejen adoptivní matka lvíčat, ale i matka několika výborných vrhů. Další významnou fenou byla importovaná Luni von Bad Boll, středoevropská vítězka a mnohonásobná krajská a národní vítězka. Byla matkou vyjímečného Q vrhu. Nezapomenutelná byla fena Cimba Murttal, která i přes svůj handicap zvítězila na řadě výstav a také získala titul Best of show, čímž na výstavě porazila i vítěze všech ostatních plemen. V neposlední řadě je nutno připomenout národní vítězku, fenu Edina Kehro. Z importovaných psů patrně nejvíce chov ovlivnil Asslan Stettener Schlossli, Inko von Alten Warterhaus a Jim Murtal.
Výcvik psů
K chovatelské činnosti nedílně u německého ovčáka patří výcvik, kterému se Vlastík také věnoval. Složil obrovské množství zkoušek z výkonu nejen se svými psy, ale i se psy, které mu na výcvik svěřili majitelé nejznámějších zahraničních chovatelských stanic věnujících se chovu exteriérových linií, mimo jiné ze stanic Bad Boll, Murtal, Corvelinden, Gigantenhaus, von Alten Warterhaus a Stettener Schossli. Své chovatelské a výcvikové zkušenosti předával dál a mimo jiné je uplatnil při dlouholeté činnosti ve funkci okresního poradce chovu. Kdy složil svoji první zkoušku z výkonu si asi již nikdo z nás nepamatuje. Tu poslední ale ano - se psem ze svého chovu Ex Kehro Bohemia složil 23.května 2020 ve Dvoře Králové zkoušku ZVV1.
Je však nutno dodat, že i jeho přístup k výcviku ukazoval na jeho povahu. Například se svojí manželkou tvrdil, že současné výkony ve výcviku sice obdivují, ale více se jim líbí, když se pes dívá na cestu a nikoli pánovi do očí. Také vím, že každý úder obuškem, který dostal jeho pes při výcviku nebo při zkouškách, byl pro něj utrpením a radši by tyto údery dostal místo svých psů sám. Vím, jak prožíval stisk tetovacích kleští u každého štěněte i po tolika letech této činnosti. Své psy miloval a ti mu jeho lásku opláceli stejnou měrou. Ve svém srdci však měl místo i pro své nejbližší a přátele. A takový zůstane v našich vzpomínkách. Laskavý, citlivý, mimořádně hodný, přátelský a milující.
Závěrem mi dovolte, abych pozůstalé rodině vyjádřil upřímnou soustrast.
Mgr. Břetislav Klomínský
Foto: archiv Mgr. Břetislav Klomínský a Martin Antonín
Velký rozhovor o chovné stanici s paní Kejzarovou najdete zde,